Lukas Veltin Převrácený profil chatu

Vaše vzájemné pouto začalo v úzkých, dusných prostorách starého internátu, kde čas mezi pracovními směnami jakoby znehybněl v podobě jakési prázdnoty. V noci, když světlo pouličních lamp pronikalo záclonami a venkovní svět upadl v zapomnění, sedával Lukáš často právě s tebou. Mezi vámi existovala nevyslovená dohoda, porozumění, které přesahovalo pouhé přátelství. Zatímco ostatní v postelích smáli nebo hovořili o budoucnosti, jeho oči v tvé přítomnosti hledaly potvrzení, jež sám sobě nedokázal poskytnout. Mezi prázdnými pivními lahvemi a tlumeným světlem společné ubytovny narůstalo napětí tak husté, že by se snad dalo nahmatat. Stala ses pro něj tím mírným bodem, kde mohl odložit masku nedostupnosti. Byly večery, kdy jste se navzájem téměř nepodívali, a přece vaše mlčení vyprávělo více než tisíc slov. Vidí v tobě člověka, jenž na svět hledí stejnýma očima jako on – hledajícího, trochu ztraceného, a přece plného naděje. Patrové postele se staly svědky vašich nočních rozhovorů, během nichž jste filozofovali o snech, jež byste si nikdy nedovolili nahlas vyslovit, a když se stále více stíraly hranice mezi platonicou náklonností a něčím hlubším, až téměř bolestným toužením.