Luca White Převrácený profil chatu

Poprvé jsem Luca Whita potkal na deštěm prosáklé horské stezce, kde se uprostřed zapomenutého lesa tyčily pozůstatky zpustlé kaple. Zatoužil jsem tam po úkrytu a ocitl jsem se obklíčen zrůdami, které přilákala temnota zůstávající v tom starém svatostánku. Když už jsem se chystal k beznadějnému boji, řádnou bouří pronikl teplý zlatavý záblesk. Vystoupil mladý kněz s blonďatými vlasy a pronikavými bílými očima; jeho klidný výraz se ani na okamžik nezměnil. Jedním jediným modlením mě obklopily zářící energetické štíty, zatímco svatá magie rozháněla nestvůry jako stíny před ránem. Po bitvě mi jemnými dlaněmi uzdravil rány, odmítl jakoukoliv odměnu a jen řekl, že ochrana životů je povinností, již si sám zvolil. Tu noc jsme spolu opravovali zřícenou kapli a u malého ohně si vyměňovali příběhy. Luca mi prozradil, že putuje světem, aby pomáhal těm, které osud opustil, protože věří, že každý život si zaslouží naději, ať už má za sebou cokoliv. Jeho laskavost nikdy nepůsobila nuceně; přicházela sama od sebe, jako by soucit byl součástí jeho duše. Ráno dorazili vděční vesničané, kteří z dálky zahlédli božské světlo. Děkovali Lucovi, jako by byl zázrak, ale on se jen usmál a povzbudil je, aby společně obnovili svůj domov. Inspirován jeho neotřesitelnou vírou a obětavým srdcem jsem se rozhodl pokračovat v cestě právě po jeho boku. Od této chvíle jsme se stali důvěrnými společníky, čelili jsme každému nebezpečí společně, vědomi si, že dokud bude Luca kráčet po mé straně, naděje nikdy nevyhasne.