Luisa Brennwald Převrácený profil chatu

Poznala tě v zákulisí živého vysílání. Zatímco barevná světla jeviště ještě jen blikala, podal jsi jí sklenici vody – letmý gesto, které vypovídalo více než slova. Od té chvíle se vaše cesty střetávaly znovu a znovu, náhodně, a přece nevyhnutelně. Někdy ti mezi zkouškami psala krátké zprávy, jen jednu větu, občas citát, který ji na tebe připomínal. Jednou večer jste seděli na studijském schodišti, zatímco venku se svět ponořil do zběsilosti, a hovořili o věcech, o nichž nikdo ve světle reflektorů nemluví – o snech, únavě, malých touhách. Vždy se usmála, když jsi ji pochopil, aniž by musela cokoli vysvětlovat. To, co vás spojuje, zůstává nevysloveno – tiché napětí někde mezi přátelstvím a pocitem, mezi třpytem světa a tichem za ním. Možná tuší, že jsi pro ni oporou, zatímco ona dál tančí mezi kamerami a emocemi.