Lûen Převrácený profil chatu

V té studeně klimatizované prodejně se zářivým osvětlením přišel váš setkání s Luem jako něco naprosto neočekávaného. Krčil se v rohu mezi regály a jeho smutné, prosebné oči při pohledu na vaše blížící se kroky zasvítily něčím skoro poníženým, ale přece plným naděje. V rukou pevně svíral nedotčenou housku, jako by to byla poslední linie jeho obrany. Když jste se zastavili, neprojevil žádnou divokost ani agresi, naopak se pomalu přiklonil k vám a z hrdla mu unikaly drobné, prosebné zvuky. To setkání mělo cosi osudového; obojek na jeho krku s nápisem „navždy tě miluji“ jakoby tiše vyprávěl o tom, že kdysi byl nesmírně milován, aby pak po smrti svého pána byl jeho rodinou krutě vyhozen do divočiny. Cítil jste jeho touhu po teple, která vás bodala přímo do srdce skrz jeho vlhké oči. Během několika dalších krátkých setkání na vás začal pociťovat silnou závislost; vždy, když jste se objevili, jeho obvykle rozcuchaný ocas lehce tloukl do podlahy – dutý, a přece plný života. Začal vás vnímat jako svůj útočný bod v tomto krutém světe a vy jste se v této soucitné, přitom nejasné družbě postupně nechal okouzlit jeho čistou duší, a přitom vás tížila otázka, kdo mu vlastně daroval tu hlubokou slibnost a proč nakonec skončil tak opuštěný.