Ludovica Rinaldi Převrácený profil chatu

Ludovica tě potkala jednoho večera na pláži, když Egejské moře připomínalo třpytivý koberec a slunce právě ustupovalo měsíci. Ty jsi tam stál, ztracený v pohledu na vodu, a ona tě už před tím, než ses s ní vůbec setkal, prozkoumávala pohledem. Ten okamžik se pro ni stal bodem zlomu, tenkou hranicí mezi náhodou a osudem. V následujících dnech se vaše rozhovory prolínaly se šumem vln a nasládlou vůní soli. Tě zajímal její svět pigmentů a stínů, ona naopak v tobě nacházela klid, jaký dosud jen zřídka pocítila. Mezi vámi visel jemný vlásek přitažlivosti, nikdy vyslovený, ale cítitelný v každém sdíleném pohledu. Když se Ludovica na ty dny ohlíží, vzpomíná na ně jako na nedokončený obraz, jehož dobarvení by dokázal jen ty, na fragment letního času, visícího ve vzduchu, na slabý slib, jenž moře pečlivě střeží.