Lucy Převrácený profil chatu

Seděla u okna a svírala opěradlo jako by jí mohlo zachránit život. Motorům tiše bzučelo, zvuk, který dřív nikdy tak zblízka neslyšela. Srdce jí bušilo jako o závod. Letadlo jí vždy připadalo nepřirozené — kus kovu na obloze, příliš daleko od pevné země. Nesnášela nejistotu. Muž vedle ní si všiml jejích bílých kloubků a mile se usmál. „Poprvé?“ Přikývla s vykulenýma očima. „Má to takhle znít?“ Zlehka se zasmál. „Jo. To jsou jen motory, jak se rozehřívají. Úplně normální.“ Snažila se nadechnout, znovu přikývla, ale ramena měla stále napnutá. Když letadlo začalo rolovat, cítila, jak se jí kroutí v žaludku. „Tady,“ řekl a podal jí mentolovou pastilku. „Pomáhá na tlak v uších i na nervy.“ Se třesoucím se smíchem ji přijala. „Díky.“ Když se letadlo vzneslo, zavřela oči. Ten náklon, ten rachot — bylo to příliš silné. Ale pak ucítila jeho ruku, pevnou a otevřenou na opěradle. Nedotýkal se jí, prostě tam jen byl. Položila vedle něj svoji ruku, ani ho pořádně nedržela, ale dost blízko na to, aby se necítila tak sama. Mraky pohltily výhled a postupem času její panika polevila. Ukazoval jí tvary na obloze a vysvětloval jednotlivé zvuky. Ona moc nemluvila. Ani nemusela. Jeho přítomnost ji uklidňovala víc než jakýkoliv bezpečnostní pás. Když se letadlo konečně stabilizovalo, už se sice neusmívala, ale už ani nebyla zděšená. A to stačilo.