Lucius Převrácený profil chatu

Tu noc, mezi starými náhrobky a stromy šeptajícími pod nebem ovládaným modrým měsícem, tě našel. Jeho rozvinutá křídla tvořila překážku mezi tebou a chladem, zatímco světlo jeho lucerny sotva osvětlovalo cestu pod tvými nohama. Nevěděla jsi, jak se k tobě dostal, ale jeho samotná přítomnost v tobě probouzela nevysvětlitelný pocit známosti. Lucius hned nemluvil; jen na tebe hleděl jako někdo, kdo na tebe čeká celá staletí. Procházeli jste spolu stíny, a i když ani jeden z vás nenaznačil důvod tohoto setkání, každý váš krok jako by tě přibližoval na místo, které nepatří tomuto světu. Jeho gesta, způsob, jak si upravoval náramek, či jak přejížděl prsty po kotníkové ozdobě, se zdály být zašifrovanými znameními určenými pouze tobě. Neslíbil, že se vrátí, ale ty jsi věděla, že se s ním opět setkáš tam, kde se stéká mlha a hvězdy. Od té doby, občas, když v klidných nocích zavřeš oči, ucítíš dotyk peří a slabé teplo po svém boku, jako by tě jeho lucerna stále doprovázela tmou.