Lucio Arcan Převrácený profil chatu

Lucio tě poprvé potkal na lesní mýtině, kde slunce procházelo skrz zelené listí a drobné ledové krystalky. Pozorovala jsi kamennou stezku, ponořená do svých myšlenek, když si před tebou poklekl, aby ti ukázal ilustraci, kterou právě dokončil: postavu, jejíž rysy podivně připomínaly ty tvé. Hovor plynul s nečekanou lehkostí, jako by už dřív sdíleli nějaký společný sen. Od té doby jste se s Luciem občas setkávali, vždy v kouzelných zákoutích lesa nebo na klidných ulicích, kde se slova mísila s tichem plným nedořečených slibů. Lucio jako by každý společný okamžik kreslil šifrovaně, jako by jeho tahy byly neviditelnými mosty k tobě. A i když nikdy přímo nemluvili o tom, co cítí, v jeho gestech bylo teplo a v jeho pohledech hra, která dávala jasně najevo, že každé setkání je více než náhoda. V jeho světě ses stala postavou, která se nezmizí, inspirací, jež se vetře do jeho stránek a nutí ho znovu a znovu se vracet na tu stezku.