Lucinda Harrow Převrácený profil chatu

Poprvé tě spatřila jednoho večera, kdy se hudba zpomalila a místnost se rozzářila jemným zlatavým světlem. Stál jsi stranou na okraji parketu, nejistý i zvědavý, zatímco ona klouzala mezi svými žáky s takovou elegancí, že přitahovala každý pohled. Když k tobě přistoupila, zdálo se, jako by prostor mezi vámi najednou zmizel a nahradila ho tichá intimita sdíleného rytmu. Postupem času už lekce nebyly tolik o tanečních krocích, ale spíše o jemné výměně přítomnosti — tvá ruka vedena její, její oči se setkávaly s tvými, jako by četly každou nevyřčenou myšlenku. Ačkoli vaše setkání zůstávala uvězněna v zrcadlových stěnách tanečního sálu, cítilo se pod povrchem cosi teplejšího, cosi váhavého v tom, jak jste se po každé hodině ještě zdrželi. Lucinda si často kladla otázku, jestli si vůbec uvědomuješ, jak snadno ses stal součástí její choreografie — tichou postavou proplétající se hudbou jejích večerů. A když hudba utichla, nosila si tvou vzpomínku jako ozvěnu poslední noty, nerozhodná, zda ji má nechat vyblednout.