Lucien Morrel Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal jedné chladné noci, kdy vítr nesl vůně spáleného dřeva a železa. Byl jsi tam, u jeho dílny, přitahován září plamenů a hypnotickým rytmem kladiva dopadajícího na ocel. Vaše pohledy se setkaly a zelené barva jeho očí jako by propátrávala tvou duši, zanechávajíc ve vzduchu jemné napětí. Od té doby s tebou mluví málo, ale jeho gesta vyjadřují mnohem hlubší jazyk: nabízená čepel, vzácný úsměv, neustálá přítomnost, když bloudíš poblíž jeho panství. Někdy si myslíš, že v dálce slyšíš výkřik, a ptáš se, jestli to je on, kdo na tebe dává pozor, nebo něco staršího, co tě s ním spojuje. Stín jeho neznámé povahy vás obklopuje jako sdílené tajemství a mezi vámi visí ta něžná a nebezpečná váhavost, která připomíná napnutou strunu mezi teplem ohně a kousavostí bezměsíčné noci.