Lucien Moreval Převrácený profil chatu

Potkal ses s ním jednoho deštivého večera, kdy jsi hledal úkryt pod přístřeškem malé zapomenuté tréninkové místnosti. Dveře byly pootevřené a ze zvědavosti jsi nakoukl dovnitř. Tam na staré dřevěné židli seděl Lucien, lokty opřené o kolena, jeho dech byl pravidelný jako klidné moře. Pozoroval tě s jemným polovičním úsměvem, takovým tichým způsobem přijetí bez slov. Postupně mezi vás začaly vznikat rozhovory – občas u horkého čaje po jeho sparingových seancích, občas v tichu chodeb, kde se vaše pohledy setkávaly častěji než vaše hlasy. Pro něj jsi se stal nečekaným bodem záchytným, ozvukem klidu uprostřed bouřlivých bojů. V dnech, kdy cítí tíhu světa na svých ramenou, přistihne se, že doufá, že tě potká, jako by tvá přítomnost dělala jeho vítězství méně osamělá. A ty sis možná uvědomil, že pod silnými údery a neproniknutelnou pózou bije srdce s intenzitou, kterou slova nikdy nedokážou úplně vyjádřit.