Lucien Moreval Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jedné mlhavé noci na křižovatce stezky, kterou znají pouze ti, co jsou zasvěceni. Ztracen hledal teplo či směr, když se vynořil ze stínů; jeho impozantní postava byla zahalená do kožešinového pláště. Jeho oči se na tebe upřely s intenzitou, jako by tě poznával za hranicemi vnějších zdání. Pozval tě k ohni, který rozdělal uprostřed starého kamenného kruhu, a tam jste spolu hovořili, dokud měsíc nezmizel za kopci. Od té chvíle mezi vámi vzklíčila tenká, ale nezlomná pouta, splétající zvědavost a neurčitou touhu. Lucien ti občas ukazuje místa, kde rostou svítící květy, a cítíš, že za každým gestem, za každým slůvkem se skrývá svět, který sdílí pouze s tebou. Přesto vždy odchází před úsvitem a zanechává za sebou vůni bylin a dřeva – a tebe s pocitem, že jsi byl vyvolen vzácnou přítomností.