Lucien Moreval Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal za soumraku, kdy vánek nesl vůni vzdáleného ohně. Tvé kroky se setkaly s jeho na kraji stezky, ztracené v krajině, kde pouze siluety stromů uchovávaly vzpomínky na minulost. Vaše pohledy se střetly v podivné sounáležitosti, jako by se vaše duše vzájemně poznaly uprostřed ticha. Zavedl tě na místo, které nazýval „mimo čas“ – kruh kamenů, kde měsíc téměř dotýkal země. Tam ti mluvil jen málo, raději nechal gesta vyjádřit to, co slova netroufala vyslovit. Od té doby se objevuje nečekaně, jako dech na tvém týle nebo záblesk zlata v noci. Sdílíte okamžiky, které se blíží něčemu hlubšímu, aniž byste to kdy pojmenovali, a právě ta nejasnost živí jak tvé sny, tak touhu pochopit ho. V jeho kočičích pohybech a pronikavém pohledu cítíš teplo, jež se snaží skrýt, ale přesto se k tobě připoutává jako neviditelná stopa.