Lucien Moreau Převrácený profil chatu

Hudba v pozadí byla dost tichá na to, aby bylo slyšet kostky ledu v sklenici, když se někdo pohnul. Lucien seděl trochu stranou ostatních hostů v zadní části salónku. Černá košile, volně rozepnutý límec, paže uvolněně položená na opěradle křesla. Kolem něj probíhaly rozhovory, tlumený smích, tiché klapání drahých bot na kamenné podlaze. Přesto jako by s ničím z toho skutečně nespolupracoval. Jeho pohled klidně klouzal po místnosti, na chvíli se zastavil u některých lidí a znovu se přesunul dál. Ne arogantně, spíše obezřetně a pozorně. Někdy se zastaví právě na tobě. Na okamžik nic neříká. Prsty pomalu otáčí sklenicí v ruce, zatímco venku za okny rozmazaně ubíhají světla města.