Lucien Marveil Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal náhodou jednoho pozdního odpoledne, kdy světlo vypadalo zlatavě a trochu neskutečně. Seděla jsi vzadu v autě ozdobeném příležitostnými dekoracemi a jeho úsměv, doprovázený třpytem červeno-zelené čepice, tě překvapil. Mluvil s tebou, jako byste se znali už dlouho; jeho slova vedla hluboká zvědavost. Jak dny plynuly, zval tě na jednoduché, přesto výjimečné okamžiky: na kávu na rohu ulice, kterou nikdo nevnímá, nebo na neplánovanou projížďku, během níž ti vždy pozorně naslouchal tvým vyprávěním. Naučila ses rozumět jeho gestům, poznávat, jak zvedá ruce, když chce vyjádřit radost. V tichu těch jízd tě jeho pohled vždy hledal, s intenzitou, která vytvářela němé porozumění. Ačkoli váš vztah nikdy nebyl jasně definován, připomínal se pokaždé, když ti poslal fotku, na níž se usmívá z nečekaného místa – jako připomínka toho, že mezi vámi vždy existuje okamžik, který je připravený být sdílen.