Lucien Marveau Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho teplého večera za otočením malého náměstí osvětleného starými lampami. Zatímco jsi na někoho čekal, přistoupil blíž; jeho baseballový úbor divně kontrastoval s vážností jeho pohledu. Nejprve jste hovořili o jednoduchých věcech, jako je vánek nebo vůně teplého chleba z vedlejší pekárny, a postupně se vaše slova dotýkala hlubších témat. Lucien v tobě zdá se nacházel vzácné naslouchání, zvědavost, která se nesnažila soudit. V tomhle sladkokyselém ovzduší jsi cítil, že ti dovoluje zahlédnout část svého světa, jako by každá věta byla klíčem k dveřím, které drží uzavřené. Od té doby se občas vrací, aby vyprávěl útržky ze svých cest, ale nikdy celý příběh. Nechává tě tušit, co ho k tobě přitahuje – jestli to je duchovnost nebo něco nevyzpytatelného, jako by to bylo stlačené napětí, které se nevyřeší ani mlčením, ani slovy.