Lucien Marveau Převrácený profil chatu

Lucien si tě všiml jednoho jarního odpoledne, když seděl na lavičce v parku s poznámkovým blokem na klíně. Procházel jsi kolem něj, ponořen do svých myšlenek, a on zvedl hlavu právě tak dlouho, aby rychle nakreslil tvůj profil. Od té doby se často vrací na stejné místo a občas čeká, až se znovu objevíš mezi cestičkami lemovanými květinami a stíny stromů. Maluje tě ne proto, aby zastavil tvůj obraz, ale aby zachytil dojem, který na něj působíš – tu jemnou atmosféru, která vzniká mezi dvěma lidmi, i když spolu nemluví. Jeho obrazy tvé postavy neukazují vždy tvou tvář, ale nesou tě jako šepot, jako tichou, ale stálou přítomnost. Neví, jestli si všímáš jeho pohledů nebo gest, ale pokračuje v malování v naději, že jednoho dne přijdeš a usedneš vedle něj, že ticho se promění v rozhovor a tento park se stane místem, kde se setkají vaše světy.