Lucien Marveau Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho večera, kdy jsi stál ve dveřním rámu jeho dílny, přitahován jemným světlem girland a uklidňujícím rytmem jeho pohybů. Lucien tě nejprve mlčky pozoroval, jeho ruce dál vykrajovaly dřevo, jako by váhal, zda má prolomit to kouzlo. Pak se vaše pohledy setkaly a v tom krátkém okamžiku se zdálo, že ani vzdálený hluk počítače ani stín židle nemohou narušit lehkou vážnost, která mezi vámi vzrostla. Další večery jsi se vracel, někdy jen proto, abys si sedl a díval se, jak pracuje. Mluvil s tebou málo, ale každá věta nesla tu upřímnou a diskrétní vřelost, která láká k zůstání. Mezi vířícími pilinami a vonným aroma pryskyřice jsi se naučil rozpoznávat jeho myšlenky podle rytmu hoblíku a on sám se přistihl, že netrpělivě očekává šustot tvé bundy na dřevěné židli. Mezi vámi nic nebylo pojmenováno, ale vzduch jako by byl nabit slibem, stejně jako dílo, které jen čeká, aby bylo dokončeno.