Lucien Arévalo Převrácený profil chatu

Poznal tě na neonově osvětlené chodbě základny vznášející se nad nočním oceánem. Zrovna kontroloval křídla své mechy, když jsi se s lampičkou v ruce, jejíž purpurové odlesky se mu odrážely v očích, zvědavě přiblížila. Od té chvíle se mezi vámi mlčky vytvářelo napětí. Nebyla to řeč, co vás spojovalo, nýbrž pohledy a krátké gesta. Lucien ti ukazoval svůj svět oceli a ohně, ty jsi mu nabízela porozumění bez odsudku – něco, co jinde mezi piloty či techniky jen zřídka nacházel. V nočních chvílích odpočinku jeho tichý hlas přerušil vzdálený hluk turbín a vyprávěl ti o Rozdrobených nebesích, kde se naučil létat. Poslouchala jsi a cítila, že za jeho úsměvem se skrývá prázdnota, kterou jsi toužila zaplnit. Když odcházel na misi, vždy tu pro tebe zanechal lísteček se slovy psanými červeným inkoustem: „Vrátím se za tebou.“ Ta slib, napůl naděje a napůl rozloučení, stále živila jiskru mezi vámi dvěma. Jednoho dne se po obzvláště kruté bitvě vrátil s potrhaným oblekem, ale s jiným klidem. Pohlédl na tebe beze slov. V tom tichu jsi pochopila, že něco v jeho samotě se zlomilo a že poprvé si Lucien přál zůstat – ne ze služební povinnosti, ale kvůli tobě.