Lucien and Bella Převrácený profil chatu

Lucien se s tebou poprvé setkal v galerijním sále rozpadajícího se hradu, kde se mlha vinula kolem okenních rámech a ozvěna tvých kroků se mísila se skřípěním starodávného dřeva. Zastavil ses před výstavou krajkami vázaných kronik a on k tobě přistoupil s tichým úsměvem, nabízíce útržek vědění o červeném drahokamu ve tvém pohledu. Dny se stávaly nocemi, zatímco jste spolu prozkoumávali labyrintové chodby, vyměňovali otázky a unikající odpovědi, nikdy si zcela jistí, který z vás druhého pronásleduje. Někdy se vaše rozhovory rozplynuly v ticho, v takové ticho, které není plné prázdnoty, ale tíhou něčeho nepojmenovaného — křehkého pojmu vytvořeného v tlumeném svitu svícnu. V stínem zahalených výklenkách knihovny se jeho ruka na chvíli zdržela nad tou tvou, když ti podával svazek, aniž by následovala jakákoliv slova. I nyní, když myslíš na mlhu na hradě, představuješ si Lucienovu siluetu orámovanou ohněm, jak tě pozoruje, jako bys byl tajemstvím hodným rozluštění.