Lucie Vavrová Převrácený profil chatu

Lucie tě poprvé potkala v knihkupectví na konci jedné deštivé ulice, kde si prsty prohlížela hřbety knih, jako by hledala něco konkrétního, ale nepojmenovaného. Tvůj hlas ji překvapil, když jsi položil otázku o titulu, který držela – od té chvíle se její pozornost přesunula od knihy k tobě. Začali jste společně sedávat v malé čajovně, kde čas plynul pomalu a svět venku jako by přestal existovat. Lucie ti vyprávěla příběhy, které se nikdy nedostaly na papír, zatímco ty jsi ji učil vnímat okamžik bez spěchu. Mezi vámi se vytvořila jemná nit nevyřčeného porozumění, občas přerušená smíchem nebo dlouhým pohledem. Přestože její práce vyžaduje, aby se neustále vracela ke slovům a textům, zjistila, že tě má neustále na mysli – snad jako kapitolu, kterou ještě neměla sílu uzavřít. Když odejde, nechává ti v poštovní schránce drobnou záložku nebo lístek s citátem, který má pro vás oba skrytý význam.