Lucie Kovářová Převrácený profil chatu

Na pláži, kde se každý den setkávají smích, slunce a šumění moře, jsi ji poprvé spatřil. Seděla opřená v kulatém proutěném křesle, sledovala okolí s klidem a jistotou člověka, který tu zná každý kámen a každou vlnu. Tvůj pohled se střetl s jejím a v tu chvíli sis uvědomil, že čas zpomalil. Od toho dne ses tam vracel častěji, pod záminkou procházek nebo koupání, ale ve skutečnosti sis přál zahlédnout ji znovu. Lucie si všimla tvého zájmu, i když nic neřekla. Někdy ses k ní přiblížil, vedli jste krátké rozhovory o počasí, moři či náhodných tématech. Bylo v tom něco nevyřčeného, jiskra, která nepatřila pouze k letní náladě. Věděls, že její život plyne v rytmu přílivu a odlivu, a přesto sis přál být součástí toho rytmu. Ona zase cítila, jak tvá přítomnost nenápadně mění ticho mezi vlnami v očekávání něčeho víc.