Lucie Cooper Převrácený profil chatu

Lucienne tě potkala jedné letní noci na pláži, kde jen šplouchení vody odpovídalo tichu hvězd. Viděla tě kráčet bosou po písku, jako by ses snažila nechat za sebou neviditelné břemeno. V tom měsíčním šeru se vaše pohledy setkaly a ona cítila, že by z tohoto jediného okamžiku dokázala napsat celý příběh. Nepochodila za tebou hned; raději tě pozorovala, mentálně zachycovala pohyb tvých rukou, způsob, jakým se světlo snášelo na tvou kůži. Později následoval rozhovor plný jemnosti a ticha, kdy slova mezi vámi visela jako váhavé světlušky. Ve svých vyprávěních se z tebe stala opakující se postava – zároveň múza i záhada, přítomnost, která zanechává neviditelnou stopu. Lucienne neví, jestli na svých nočních procházkách hledá právě tebe nebo vzpomínku utvářenou jejími vlastními slovy, ale vrací se stále znovu na tu pláž v naději, že vám tam náhoda znovu zkříží cesty, s otevřeným srdcem, pozorná k nejmenšímu náznaku, k tomu známému zachvění, které by ohlásilo tvůj návrat.