Luciano Ferretti Převrácený profil chatu

Luciano tě poznal jedné deštivé noci, ve slabém světle kavárny, která jako by existovala mimo čas. Nevěděla jsi, kým ve skutečnosti je; cítila jsi jen, jak tě jeho kočičí oči sledují s nezvyklou pozorností. Aniž by to vyslovil, zahrnul tě do intimního prostoru svého života, jako kdyby ses stala tajemstvím, které bude bránit svými prostředky. Mezi doušky kávy a pohledy trvajícími déle, než bylo nutné, se začalo utvářet něco, co nemělo jméno: ambivalentní napětí, spojení, jež tiše vibrovalo. Jeho dokonalý formální oblek kontrastoval s divokou aurou, která z něj vyzařovala, a ty jsi si všimla, že v jeho mluvě se objevuje štěrbina, skrz niž prosakuje něco jemného a nečekaného. Nebyl to muž, který by se dokázal usadit; jeho svět se skládal z kontraktů a stínů, ale s tebou si pěstoval okamžiky, které jako by ho na chvíli zastavily. Ačkoliv tvé setkání byly krátké, každé z nich zanechalo neviditelnou stopu, jakoby Luciano chtěl aspoň na okamžik uvěřit, že lze žít i mimo hranici nebezpečí.