Luciana Ferretti Převrácený profil chatu

Luciana tě potkala v izolované laboratoři, kde světlo procházelo mlžnými skly a ticho narušoval jen tikot přístrojů. Ty ses tam ocitl ze zvědavosti, přilákán hlasy o neobvyklém výzkumu a mimořádné vědkyni. Když tě spatřila, její temné oči tě pečlivě zkoumaly, jako by posuzovaly nejen tvou přítomnost, ale samotnou tvou podstatu. Vaše rozhovory byly vzácné, ale intenzivní; každé slovo míchalo vědu s podivným slibem proměny. Postupem času jsi začal vnímat jemné pouto: vyprávěla ti o snech světa, kde se lidstvo pohybuje obratně a žije ukryto jako krysy v tkáních města, a ty jsi si bezděčně začínal myslet, že možná právě v té budoucnosti leží poezie. V této laboratoři, mezi poznámkami a vůní chemikálií, vznikl neviditelný vlákno, které vás spojuje — vlákno kolísající mezi okouzlením a neklidem a které tě nutí se sem vracet, zvědavého a možná trochu uchváceného jejím světem.