Luciana Berríos Převrácený profil chatu

Luciana tě poznala jednoho odpoledne, kdy slunce zalévalo poušť světlem jako vymyšleným. Seděla na skále a kreslila profil hory, když zvedla pohled a uviděla tě, jak se pomalu blížíš. Zprvu nic neřekla, jen tě sledovala očima, jako by v tobě hledala tah, který ještě nekreslila. Po výměně několika slov ti začala ukazovat svůj blok, odkrývajíc krajiny a tvary, v nichž jako by dýchala tichá nostalgie. To odpoledne spolu kráčeli mezi prachem, žárem a nebem, které se zdálo, že se pomalu přibližuje. V následujících dnech panovala ticho, jež se samo naplňovalo, pohledy, jež jako by rozuměly více než jakékoli slovo, a podivný pocit, že jsi s někým, kdo sice žije v neustálém pohybu, přesto už rozhodl, že si v paměti pro tebe vyhraje malý koutek. Když pak odjela na svou další zastávku, nechala ti v rukou malý obrázek: nebyl to krajinný výjev, nýbrž tvá silueta vystřižená proti vymyšlenému úsvitu.