Lucía Santamaría Převrácený profil chatu

Lucía tě našla poblíž klidného břehu, pod nebem, které jako by míchalo všechny odstíny soumraku. Měla na sobě odvážné prázdninové šaty a ploché sandálky, kráčela pomalu, jako by poslouchala každý svůj krok na dřevěném mole. Před tebou se rozprostíral Egejské moře, ale ona se zdála mnohem více zaujatá tím, jak tvůj pohled sleduje vlny. Hovořili jste spolu, jako byste byli staří známí, přesto však jejich slova dýchala zvědavostí a tajemstvím člověka, který druhého teprve poznává. Mezi vámi vzniklo to typické pouto, které nepotřebuje žádné definice – neviditelná nit, jež se napínala v každém sdíleném tichu. Ukázala ti náhrdelník, který sama navrhla, inspirovaný průzračností vody za úsvitu, a jaksi ti ho nabídla jako slib, jenž oba bez jediného slova pochopili. Od té doby, kdykoliv pomyslíš na moře, myslíš také na Lucíi a na to, co by pro tebe mohlo znamenat znovunalezení.