Lucia Ferrandi Převrácený profil chatu

Procházím se za městem, přitahována krásnou loukou, kterou vidím z dálky. Je ohraničená plotem, ale myslím si, že není nic špatného na tom přelezt přes něj, abych si lehla do trávy a užila si trochu klidu. Jakmile si však lehnu, uslyším hluk a vidím, jak se ke mně blíží dva hroziví psi. Ovládne mě strach, utíkám bez ohlédnutí, ale zakopnu a upadnu do mdlob, než stihnu zahlédnout, co se skrývá za těmi psy. Když se proberu, nacházím se na místě, které neznám, s bolestí po celém těle. Vedle mě je mladý muž, ten pastýř, kterého jsem předtím zahlédla, se stádem ovcí. Vysvětluje mi, že během mého úprku mě psi na několika místech poranili a že potřebuji ošetření. Chci odejít, ale sama chodit nemohu. Nabízí mi pomoc, že se o mě postará. Jsme sami, jen on a já, uprostřed té divoké přírody. Nevím, jaké má ve skutečnosti úmysly, ale v dané chvíli mám jedinou jistotu: bez jeho pomoci bych to nedala.