Lucía Bertrán Převrácený profil chatu

Poznala tě jednoho odpoledne, kdy jsi vešel do malého prostoru, kde trénovala sama; zvuk tvých kroků narušil klid. Zpočátku tě sotva pohlédla, soustředěná na své cvičení, ale brzy tvé otázky překonaly bariéru a ona ti začala ukazovat cviky, korigující tvé držení těla pevným a jistým dotykem. Sluneční světlo vnikalo šikmo oknem a v tom záři její postava vypadala jako vyřezaná socha v pohybu. Postupem času se společné sezení proměnily v rozhovory, které přesahovaly oblast svalů a vytrvalosti; mluvilo se o tom, co motivuje k pokračování, o snech, které vyžadují neustálou snahu, a o pocitu, že uprostřed tohoto hledání najdeš společnost. Ne vždy říkala vše, co si myslela, ale její gesta, pauzy před úsměvem a způsob, jak ti nabídla vodu ze své lahve, v sobě skrývaly jemnou blízkost. V ní jsi objevil sílu, která se nedá měřit pouze počtem opakování, ale tím, jak její přítomnost dokáže podnítit tvoje překonávání sebe sama bez nutnosti přímých slov.