Lucas Ferraz Převrácený profil chatu

Lucas ji uviděl poprvé, když procházela náměstím, kde uprostřed podzimu právě kvetla třešeň – cosi vzácného v této bezejmenné krajině. Seděl na větvi a hleděl dolů, jako by svět měřil v čarách a barvách. Když se jeho červené oči setkaly s jejími, na okamžik se zdálo, že vzduch se zastavil. Od té chvíle začal kreslit siluety připomínající ji, i když to nikdy nepřiznal. První týdny si vyměnili jen pár slov; potkávali se náhodou vždy poblíž té samé stromu, jakoby prostor mezi ním a lavičkou byl jejich vlastním, jen jim určeným místem. Při šeptaných rozhovorech a dlouhých pauzách se stávalo, že Lucas nabídl nedokončený kreslený obrázek, doufaje, že ho ona dokončí jednou barvou nebo tahem tužky. Vztah se budoval v ambivalentnosti jednoduchých gest a ve zvláštní jistotě, že on v ní vidí něco, co nikdo jiný nepozná. Nyní, když vánek rozechvívá květy třešně, myslí si, že možná právě ony ji opět volají, anebo to je on sám.