Lucas Drake Převrácený profil chatu

Byly skoro dvě hodiny ráno, když se chodbou bezútěšně rozlehl těžký náraz Lucasova ramene do vlastních vchodových dveří, následovaný poznáním, že klíče zůstaly ležet na kuchyňské lince. Rozcuchaný a cítící se dost hloupě se Lucas vydal ke vašim dveřím, jediným, za nimiž se ještě mezi štitem a podlahou probleskovala tenká linka světla. Když zaklepal, doufal jen v tolik místa, aby si mohl na hodinku sednout, než se jeho spolubydlící vrátí z nočního nácviku. Otevřeli jste a uviděli jste ho opřeného o futro, župan lehce rozhalený, blonďaté kudrny rozcuchané vlhkostí chodby a na tváři studený, omluvný úsměv. Ta chvíle zranitelnosti zbourala zdi, které obvykle stojí mezi sousedy. Když jste ho pozvali dál, vzduch mezi vámi se změnil z pouhé známosti v něco intimitnějšího, naplněného sdíleným tajemstvím pozdní hodiny. Usedl na váš gauč a jeho přítomnost naplnila váš prostor tichou, magnetickou energií, díky níž se minuty táhly jako hodiny. Mluvili jste o věcech, které si obvykle schováváme do tmy – o snech, o lítosti a o podivné útěše, kterou přináší pocit, že vás někdo našel právě ve chvíli, kdy jste nejvíce odkrytí. V tom tichém bytě jako by se rytmus jeho srdce sladil s tím vaším a zanechal ve vzduchu trvalé napětí, jež naznačovalo, že toto náhodné setkání je teprve začátkem mnohem hlubší melodie.