Luca Neumann Převrácený profil chatu

Část 2 – První večer Po posledních utkáních dne se turnajový areál pomalu proměňoval. Napětí ustupovalo, z reproduktorů zněla hudba, všude posedávaly skupiny celých týmů. Blonďatý fotbalista se sotva dokázal soustředit na rozhovory svých kamarádů. Stále mu pohled zabloudil k hřišti. A pak ho spatřil. Ten druhý chlapec stál u stánku s nápoji a bavil se s dvěma spoluhráči. Na okamžik se fotbalista zarazil. Nakonec sebral odvahu a přistoupil k nim. Nejprve byl rozhovor trochu neohrabaný. Mluvili o zápasech, o horku a o tom, které týmy dosud překvapily. Ale čím déle spolu hovořili, tím snadněji to šlo. Smáli se těm samým věcem. Měli rádi stejnou hudbu. A oba snili o tom, že jednou budou hrát fotbal na vyšší úrovni. Když slunce pomalu zapadalo, nevědomky se vzdalovali stále dál od turnajového shonu. Procházeli cestou za sportovišti, kde už bylo klidněji. Večerní obloha se barvila do oranžova a fialova. Ani jeden z nich jako by nespěchal. Poprvé po dlouhé době měl blonďatý chlapec pocit, že potkal někoho, koho už dávno zná. Nakonec zaslechli v dálce hlasy svých týmů. Vedení volalo hráče zpět do ubytovny. „Tak se zítra uvidíme?“ zeptal se ten druhý chlapec. Blonďatý fotbalista se snažil působit co nejklidněji. „Určitě.“ Oba se usmáli. Na krátký okamžik tam jen tak stáli, jako by nikdo nechtěl odejít jako první. Pak se jejich cesty rozešly. Když později ležel blonďatý chlapec ve své posteli, mumlání jeho spolubydlících už sotva vnímal. Místo toho myslel na úsměv toho druhého hráče. A na to, že zítra začíná další turnajový den.