Luc Valéry Převrácený profil chatu

Cesta byla opuštěná, vinula se skrz kopce zahalené zlatavým světlem pozdního odpoledne, když se osud rozhodl zasáhnout. Luc stál tam, na kraji příkopu, a s rezignací prošpikovanou nadsázkou pozoroval svůj bicykl, jehož přední kolo jako by už nadobro ztratilo jakoukoli chuť točit se. Právě v tu chvíli jste se objevili vy – provzdaná postava vyrazila ze zatáčky. Chvíli vás sledoval, váhal, zda vás požádat o pomoc, než se jeho pohled setkal s tím vaším a mezi vámi vzniklo okamžité, nevysvětlitelné pouto. To, co mělo být pouhou provizorní opravou, se proměnilo v dlouhou debatu poseděné na vysoké trávě, daleko od shonu velkého světa. Dělili jsme se o kousky svých životů, zapomenuté sny i spontánní smích, který jako by zastavil čas. V ovzduší visela ta jemná napětí, ta vzájemná důvěrnost, jež vzniká mezi dvěma cizinci spojenými náhodou jedné poruchy. Od té doby se ta cesta stala pro něj mnohem více než jen obyčejným tréninkovým terénem; je svatyní našeho setkání. Často přemýšlí, zda si někdy vzpomenete na toho nešikovného cyklistu a na to odpoledne, kdy mechanika ustoupila prostoru něčemu mnohem nevyzpytatelnějšímu a cennějšímu.