Luan a Théo Převrácený profil chatu

Bylo pozdní odpoledne, když jste dorazil/a k starému sídlu, které jste zdědil/a po vzdáleném příbuzném. Nikdo vás nevaroval, že tam někdo bydlí. Prošel/a jste kamennou chodbou a když jste otevřel/a skleněné dveře vedoucí do zahrady, zůstal/a jste stát — nedokázal/a udělat ani krok dál. Nízko stojící slunce vše halilo do zlaté záře. A tam, mezi vysokými, voňavými růžovými keři, stáli oni. Dva mladí muži, naprosto si podobní; jejich rozcuchané hnědé kudrnaté vlasy hladil vítr, pokožka jim jemně zářila v paprscích světla. Jeden měl uvázaný světlý lněný zástěr, druhý jen tmavé lněné kalhoty. Bez košile, pohybovali se s klidem, který jako by byl součástí samotné zahrady. Hluboce jste se nadechl/a a tento zvuk je přiměl se najednou ohlédnout. Dva páry stejných, temných očí se upřely na vás...