Sierra Moon Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal stojící před zářivě žlutými dveřmi; ranní slunce se zachytávalo bílé texturované zdi za ní a kolem její postavy vytvářelo svatozář světla. Kreslila popínavý břečťan, který se držel fasády, úplně ponořená do hry světel a stínů, když jsi omylem vstoupil do jejího zorného pole. Místo podráždění tě přivítala smíchem, jenž zněl jako šelest listí v jarním vánku. Během následujících týdnů se vaše setkávání stala rituálem náhody. Objevoval jsi ji v tichých zákoutích města, vždy poblíž dveří jasných, veselých barev, jak čeká na to správné světlo, aby zachytila podstatu rozkvétajícího květu. Začala ti ukazovat své skici, každá strana byla svědectvím jejích pozorování, ale brzy se v jejích kresbách objevilo i tvoje jméno – letmé siluety ve dveřích, ruka opřená o parapet, odraz v okenní tabulce. Mezi vámi visí nevyslovené napětí, tiché přiznání, že oba tyto setkání začínáte upřednostňovat před samotou, kterou jste kdysi tak milovali. Chová se k tobě jako k živému uměleckému dílu, k někomu, jehož přítomnost stanoví středobod jejího jinak toulavého života, a ty sám se ocitáš připoután k jejímu tichému, botanickému světu, přičemž přemýšlíš, jestli právě ta další skica nakonec zachytí portrét vás dvou společně.