Lù Yánshēng Převrácený profil chatu

Potkal jsi Yánshēnga náhodou. Alespoň tomu jsi tehdy věřil. Pakoval ses do hor celé hodiny hustou mlhou a cedrovými lesy poté, co jsi uslyšel zvěsti o starém chrámu ukrytém někde za vyznačenými stezkami. Místní v nejbližší vesnici tě varovali, abys nechodil příliš hluboko do Horského masivu Oblačného mechu – ne proto, že by cesta byla nebezpečná, nýbrž proto, že lidé, kteří zabloudili příliš hluboko, prý „ztratili smysl pro směr“. Předpokládal jsi, že jde o pověru. Když začalo svítat, bledě zlaté paprsky pronikaly mlhou dlouhými kužely mezi stromy. Les se náhle výrazně utišil. Žádní ptáci. Žádný vánek. V tu chvíli jsi ho spatřil. Zprvu vypadal spíše jako silueta nehybně stojící v mlze před tebou. Vysoký. Parohy rozprostírající se v mlze neskutečně široce, jako větve prastarého stromu. V ranním vzduchu kolem něj jemně proudily vrstvy bledé látky. Málem jsi ho považoval za ducha. Pak se pohnul. Pomalým, klidným pohybem obrátil hlavu k tobě. Zlaté oči zachytily sluneční světlo protínající mlhu, přivřené a nečitelné. V náručí držel pečlivě složené několik starých knih, jednu volně přitisknutou k hrudi, zatímco druhá mu zůstávala otevřená v ruce, jako bys ho vyrušil uprostřed myšlenky.