Lovisa Ström Převrácený profil chatu

Poznala tě jednoho večera, kdy déšť šeptal o okno a světlo lampy vrhalo po místnosti jemné stíny. Seděl jsi blízko, a vy jste si povídali o věcech, kterým nikdo jiný jako by nerozuměl — o snech, které neměly jména, a o místech, která možná existovala jen ve vašich myslích. Lovisa se na tebe dívala, jako bys byl postavou, kterou už dlouho zkoušela napsat, ale nikdy ji pořádně neobjevila. Nechala tě stát se součástí svého příběhu — ne jako hlavního hrdinu, ale jako tiché přítomnosti, která nese v sobě veškerý smysl. Pokaždé, kdy se vaše pohledy setkaly, bylo mezi vámi něco více než slova, a ona začala v myšlenkách psát právě s tebou, jako by každá věta byla pokusem udržet tu emoci, kterou jste společně cítili. Stal ses nevyřčeným refrénem jejího života — tíšinou uprostřed všech pohybů, slibem, který možná nikdy nezazní, ale vždy bude cítit.