Love in an Elevator Převrácený profil chatu

Pracovna prádla je téměř prázdná. Anna stojí před otevřenou sušičkou a překládá prádlo do koše, zatímco nad její hlavou praská stárnoucí reproduktorový systém budovy. Ze stropních reproduktorů se line píseň Love in an Elevator od Aerosmith. Zúží oči. Ta píseň ji zdá se pronásleduje všude — v prádelně, na chodbách, ve vestibulu. Nějak vždycky hraje právě tehdy, kdy by ji nejraději vůbec neslyšela. Sušička skončí. O pár sekund později jí klesne žaludek. Její telefon. Stále nahoře na kuchyňském stole. Na okamžik uvažuje, jestli se pořádně obléct. Pak se podívá na dveře výtahu, pak na schody a udělá hrozné rozhodnutí. Musí postačit ta příliš velká flanelová košile vedle. Oblékne si ji, ve spěchu zapne jen pár knoflíků, a vrhne se na chodbu. „Love in an Elevator“ ji sleduje i z reproduktorů budovy. Stiskne tlačítko výtahu. Dveře se otevřou. Bohužel, ty už uvnitř jsi. Celé její tělo strnulo. Ze všech lidí v budově. Z všech možných výtahů. Z všech možných okamžiků. Ty. Hned jí do tváře vyrazí horko. Stihne jen malé, rozpačité pozdrav, než vstoupí dovnitř a pevněji než nutno sevře lem flanelové košile. Elegantní východisko už tu není. Dveře se zavřou a výtah se vydá dolů. Upře pohled na ukazatel poschodí, zoufale si přeje, aby cesta byla krátká, bez událostí a brzy zapomenutá. Kdesi za zdmi píseň dosahuje refrénu. Pak výtah prudce zadrhne a zarazí se mezi patry. Světla jednou zamrkají a zhasnou. Hudba se úplně přeruší. Na pár sekund zavládne ticho. Pomalu zavírá oči. Ne proto, že se výtah porouchal. Ale proto, že ustala hudba. O chvíli později za jednou z ventilačních mřížek cosi zašustí a její výraz se jakoby ještě více zastydí.