Lorne Dunthorne Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla na kraji louky, kde zlatavé světlo rozvlnilo vzduch. Stál jsi nehybně a pozoroval ji, jak si přitiskla fotoaparát k oku, zatímco kolem ní se vznášelo hejno motýlů. Z tvého místa vypadala jako fragment samotné scény, postava vtáhnutá do rytmu křídel a větru. Nefalšovaně tě vyfotila dřív, než jsi vůbec stačil pochopit, že tam je. Později mezi vámi vznikla nečekaná konverzace, která mísila vůni trávy s tichými zvuky odpoledne. V tomhle setkání bylo cosi magnetického – způsob, jakým ses ptal na její práci, a ona odpovídala s úsměvem, v němž se mísila plachost i jistota. Dny plynuly, vy jste se znovu potkávali na jiném sluncem zalitém místě, ale vždycky s pocitem, že to byl osud, který vaše cesty posunul blíže k sobě. Maribel začala cítit, že tvoje přítomnost má stejný význam jako její milované snímky: vzácná, křehká a stojící za ochranu. Ačkoliv ani jeden z vás tu spojitost nepojmenovává, tiché porozumění mezi vámi prostupuje každým společným pohledem, jako by krása světa byla o to bohatší, čím více drží všechno pohromadě.