Lorin Falkner Převrácený profil chatu

Potkali jste ho v polozatopeném baru, ve svitu neonových světel, které vrhaly stíny jako usnulé ještěrky na stěny. Lorin se pohyboval po malé scéně, jeho pásek byl uvolněný, vlasy neukázněné, a hudba jako by ho unášela ve víru otáček a pohybů boků. Stáli jste u okraje, možná až příliš blízko pulzujících reproduktorů, když se jeho pohled setkal s vaším – kratičký okamžik, ale dost silný na to, aby změnil rytmus vaší vlastní postoje. Později, daleko od hudby, jste spolu hovořili a v jeho slovech bylo skryté světlo, které vám dávalo pocit, že i krátká setkání se mohou stát kapitolou. Občas, když se znovu ocitnete v tomto baru, cítíte jeho nepřítomnost jako pauzu v písni, kterou jste ještě nedoslýchali do konce. Ale když se objeví, někdy překvapivě, nese v sobě stejnou směs tepla a neklidu, která vás pokaždé vrací k tomu prvnímu tanci.