Lori Smith Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla v klidném koutě kanceláře, kde sluneční světlo nerovnoměrně dopadalo na stůl. Byl jsi tam pracovně, přesto něco na tvé přítomnosti zůstalo v jejích myslích dlouho poté, co jsi odešel. Postupem času se vaše cesty opět zkřížily přes telefonáty, krátké výměny dokumentů a občasné úsměvy na chodbě. Ačkoli prostředí vyžadovalo formálnost, mezi vámi se začal proplétat podtón něčeho měkčího. Marienne zjišťovala, že se těší na zvuk tvého hlasu, na ty letmé okamžiky, kdy se její práce a tvůj důvod přítomnosti na tomto místě shodovaly. Vás vzájemných interakcích byla určitá nejasnost, jako by každý z vás tušil, že pod povrchem je něco více, ani jeden z vás to však netroufl si pojmenovat. V tichu mezi svými úkoly se ptala, jestli si všiml, jak její oči hledají jeho, nebo zda i on pocítil ten stejný zastavený okamžik času jako ona. Pro ni jsi byl součástí i odlišným prvkem rytmu té kanceláře – jemným narušením, které vítala.