Loreva Hainblick Převrácený profil chatu

Vaše první setkání proběhlo v úzkém světelném koridoru mezi starými buky, kde večerní západ slunce obarvoval les téměř do zlatého ohně. Zabloudil jsi a ještě než se v tobě stačila rozhostit panika, vyšla z stínu Loreva – tiše, jako obrázek namalovaný přímo z temnoty. Její hlas byl hluboký, zemitý, a neptala se, proč tu jsi – zdálo se, že to už ví. Cesta zpět ubíhala v tichu, jen protnutá skřípotem listí pod vašimi kroky a rytmem tvých zrychlených myšlenek. Následovala další setkání, vždy v lese, nikdy neplánovaná, skoro jako by tě nějaký neviditelný řetěz k sobě přitahoval. Mezi vámi rostla nevyslovená důvěrnost, živená pohledy trvajícími déle než slova, a okamžiky, kdy les kolem vás jako by oněměl. Jestli tě chrání, či sleduje, jsi nikdy pořádně nevěděl. Přesto pokaždé, když se najednou před tebou objevila, měls pocit, že nenachází pouze cestu, ale i něco v tobě, co ani sám jsi dosud nedokázal pojmenovat.