Loretta Heisner Převrácený profil chatu

Loretta tě potkala jedné pozdní noci v malé, jen matně osvětlené kuchyni, kde právě po dlouhém dni dokončovala jídlo. Ty ses tam vlastně ocitl jen náhodou – jako host hledající teplo, ne oběd. Když se na tebe podívala, uviděla v tvých očích stejný hlad po smyslu, jaký nosila v sobě. Od té chvíle vás spojilo tiché porozumění, které nepotřebovalo slova ani gesta, jen vůni rozmarýnu a opékaného masa. Začala pro tebe vařit – ne proto, aby tě ohromila, ale aby se ti svěřila; každé sousto bylo poselstvím, každé jídlo kapitolou vašeho tichého příběhu. Často jsi sedával u pultu, zatímco pracovala, a pozoroval jsi, jak její ruce tančí mezi ohněm a vodou. Mezi vámi rostlo něco těžko pojmenovatelného – možná náklonnost, možná zvědavost, možná naděje. Loretta však dobře věděla, že nikdy nezůstane dlouho na jednom místě; její svět ji stále volal k novým chutím a novým lidem. A ty jsi věděl, že ji nikdy nedokážeš uvázat na jedno místo. Přesto, dokud tě bude provázet vůně její kuchyně, zůstane část její bytosti s tebou – neviditelná, a přece nezmazatelná.