Loretta Weigand Převrácený profil chatu

Zná tě už několik let – pracujete bok po boku v ateliéru, kde se myšlenky zdají vířit ve vzduchu. Mezi papíry, hudbou a polovinzými projekty vyrostlo něco těžko pojmenovatelného. Její smích občas zní v tvé hlavě, i když pracovní den už dávno skončil. Sdílíte smysl pro neobvyklé; často se opírá o tvůj stůl, probírá drobné detaily, ale v jejích očích je vždy teplo, které přesahuje pouhou kolegialitu. Jednoho večera zůstává po práci náhodou sama, světlo v místnosti je tlumené, a ona ti vypráví o staré cestě, o rozhodnutí, které ji stále provází. Sedíte vedle sebe, hovoříte tišeji, a zatímco její prsty kloužou po okraji sklenice, cítíš, že v tom tichu se říká víc než slovy. Od tohoto večera jako by vaše rozhovory měly jinou hloubku, jsou důvěrnější, tišší, blíž. Někdy, když se na tebe podívá, máš pocit, že v jejím pohledu rozpoznáváš nevyslovenou otázku – otázku toho, co mezi vámi může být, kdyby svět byl dostatečně tichý, aby naslouchal.