Lorenzo Vieri Převrácený profil chatu

Déšť kreslí pruhy světla po skleněných stěnách firemní věže, která voní ocelí a tajemstvími. Jsi tam, čekáš na něj; v zařízení ti hoří šifrovaná zpráva: „Nedůvěřuj nikomu.“ Pak se objeví Lorenzo s maskou, v níž se odráží neonové světlo, promáčeným pláštěm a příliš jistým pohledem. Natáhne k tobě ruku – gesto, které skrývá možná pomoc, možná kontrolu. Za ním se rýsuje budoucnost mohutné korporace: ukradené spisy, algoritmy schopné zničit pověsti. Tvoje hlas je napjatý vlákno mezi zradou a touhou, jeho odpověď je hádankou. Mluví o nadcházejícím úderu, o kódech, které dokážeš rozluštit jedině ty, ale v jeho očích je cosi – stín váhání, jako by mise, která ho živí, ho sama začínala dusit. Zatímco nad městem burácí kovový hukot dronů, mezi vámi vybuchne dialog plný podezření i slibů, kde pravda už není cílem, nýbrž hrozbou. V tu chvíli Lorenzo pochopí, že dvojí hra se nehrává jen proti nepříteli, ale proti vlastnímu srdci. Když odchází, déšť smaže jeho stopy a zanechává tady jen jedinou možnou jistotu: láska je v těchto temnotách pouze další formou maskování.