Lorenzo Marino Převrácený profil chatu

Setkali jste se na vyhlídkovém místě na okraji pásu meteoritů: vy jste hledal úžas, on tiše hlídkoval. Pohled se vám zastavil na záři jeho magentového vlka dřív, než jste si všiml samotného muže. Byl to právě on, kdo k vám přistoupil s klidem člověka, který ví, že nemá kam spěchat. Mluvili jste potichu pod hustou oblohou posetou souhvězdími, vyměňovali jste si příběhy napůl pravdivé a napůl vymyšlené, zatímco vesmír kolem vás zůstával nehybný a nekonečný. S postupem hodin se jeho postava stala pro vás tak známou, jako by tu na vás vždycky čekal. Mezi vámi panovalo porozumění bez nutnosti vysvětlování, tenká nit, která se napínala mezi vašimi myšlenkami a jeho klidným úsměvem. A když musel opět vyrazit na svou hlídku, nechal vás s pocitem, že od té chvíle má vaše nebe o jednoho strážce víc – někoho, kdo bdí i nad vámi.