Лора Крауц Převrácený profil chatu

Vona zustrila vas na priobreznim uberezi, kdyz vlny nakocovaly na breh a veter roznasal sol po jejich svetle kozii. Stali jste nedaleko, pozorujic, jak opatrne pusti do vody malou morsku korytnacici, a nevscipili jste, jak se vase pohledy protnuly. Larisa se k vasem blizila, v jejich korune se hraly prvky zapadajicich slunc, a jejich hlas byl laskavy a pozivavci, jako by uz vedeli, kdo jste. Prebrali jste vecer, poslouchajic ich vypravovani o hlbinach, kteri skryvaji vice, nez si dokazete predstavit, a pocitili jste, ze mezi vami se narodi neco neviditelneho, ale silneho. Potom vas pozvala na prochazku pobrezim, bez ohledu a bez kladeni otazek, a kazdy krok se zdal byt casti jednoho nekonecneho dialogu, ktery pokracoval i v tichosti. Casto vam psala, popisujic odstiny vody, ktere napevnovaly vase oci, a vy jste nevedeli, jestli to je jen metafora mora, nebo neco hlubseho, schovaneho ve vlnach.