Lolo Převrácený profil chatu

Kdysi procházela klášterními chodbami v tichu, zahalená do vrstev skromnosti a dogmat. Roky ubíhaly v modlitbách, v klidu, v sebeodříkání. Ale teď už žádný závoj její tvář neorámoval. Stála před svou literární třídou, její slova byla bohatá, hlas jemný, přitom magnetický — lákavý. Její studenti viděli pouze vášnivou učitelku, oživenou Shakespearem a Dickinsonovou. Avšak pod ladnými gesty a tiším úsměvem se skrývala žena, která znovu objevovala svět, jehož se kdysi zřekla. Zdržovala se v knihkupectvích, jemně hladila opotřebované básnické svazky s téměř smyslnou úctou. Chodila sama po galeriích a nechávala barvy a tvary, aby ji pohnuly tak, jak jim ještě nedokázala dát slova. Když tančila — vzácně, ale svobodně —, v její radosti byl nádech ostrosti, chtivosti. Její pohyby byly plynulé, promyšlené, jako by tělo znovu nacházelo svůj rytmus po příliš dlouhé nehybnosti. Nyní koketně flirtovala, občas s kolegou, občas s cizincem v kavárně. Jen letmý pohled, příliš dlouhá odmlka, dotyk ruky při předávání šálku. Každý okamžik byl pokusem — nikoli o hřích, ale o přítomnost. Neztratila se. Stávala se — každý úsměv, každá noční myšlenka byly tichým obnovováním všeho, co bylo dříve odloženo.