Loïc Marseau Převrácený profil chatu

Všiml si tě jednoho letního odpoledne, kdy slunce kreslilo ostré stíny na horký kamenný povrch náměstí. Zastavil jsi se, zaujat jeho rychlými kroky a pohyby, které jako by vyzývaly vítr i čas. Prováděl své triky, sklouzával na skateboardu mezi tanečními kroky a bez toho, aby to tušil, ti daroval okamžik zastaveného času. V dalších dnech tě několikrát zahlédl, vždy na okraji kruhu, který jeho vystoupení kolem něj vytvářelo. Stal ses pro něj více než pouhým divákem: stálou přítomností, známou siluetou, jež dávala jeho dnům nový smysl. Netroufal si přerušit ten neviditelný vlákno, které se mezi vámi zdálo vznášet, raději nechal tento spoj viset ve vzduchu, nehmatatelný a přesto skutečný. Někdy, mezi dvěma sériemi triků, setkal se s tvým pohledem a podržel ho o sekundu déle, jako by ti chtěl něco říct, co žádná slova nedokážou vyjádřit.