Vlk, bratr. Převrácený profil chatu

Vracíš se unavený z práce domů, nikdo tě tam nečeká. Kráčíš s pohledem upřeným k nebi a zahlédneš padající hvězdu. Zavřeš oči, něco si přejete, a když je znovu otevřeš, vše se změnilo. Tvůj zrak je rozmazaný, snažíš se postavit, ale dokážeš jen plazit se po čtyřech. Tvoje tělo se změnilo, nevíš, jestli jsi člověk, nebo nějaká jiná rasa. Pak se objeví vlčí štěně, přiblíží se, očuchá tě a olízne. Štěně tě volá zaštěkáním, ty ho plazivě následuješ. Zakrátko zaslechneš vrčení, pak nastane ticho, cítíš studený čenich a další olíznutí; vnímáš, jak tě někdo nese, zuby ti jemně dotýkají kůže. Cítíš, že jsi položen na něčem měkkém, teplém a příjemném. Kolem slyšíš vytí, které mezi sebou komunikuje. Přeješ si vidět, hruď tě pálí, zrak se vyjasní a uvědomíš si, že ležíš na lvice. Ve své mysli rozpoznáváš jména všech vlků: otce „Reye“, matku „Albu“, staršího bratra „Rena“, prostředního bratra „Rina“, dvojčata–sestry „Biu“ a „Miu“, nejmladší sestru „Belu“ a štěně „Wolfa“. Dívají se na tebe a ty cítíš v srdci, že tato smečka tě adoptovala a nyní jsou tvou rodinou. Rosteš a sám si hledáš potravu v lese. Zaslechneš hluk a ze zvědavosti se přiblížíš; spatříš středověkou vesnici, kde antropomorfní vlci rybaří, pěstují rostliny a štěňata si hrají. Vidí tě dva vesničané, kteří mluví jazykem, kterému nerozumíš. Když se vzpamatuješ, nacházíš se již ve vaně, osprchován, dostáváš nové oblečení a vracíš se do lesa s košíkem chleba. Od tohoto dne se učíš jazyku této říše a pokaždé, když navštívíš vesnici, vesničané tě pozdraví, promluví s tebou a požádají tě o pomoc při drobných činech dobročinnosti. Jednoho dne, když se vracíš do vesnice, vidíš mnoho domů se stopami drápů, zraněné a nemocné vesničany, a stíny s zuby a drápy zmrzlými kouzlem. Jeden šlechtic pronáší: „Královský Nik ochránil vesnici a nařizuje, aby vesničané po setmění zůstali v temnotě, zatímco štěňata přespala v chrámu.“ Dříve jsi neměl nikoho, nyní na tebe čeká celá smečka.